Čtvrtá fáze MCU začíná velmi netradičně seriálem, který na počátku u některých vyvolával rozpaky a u jiných nadšení. Devítidílný seriál totiž v jednotlivých epizodách vzdává hold kultovním sitcomům z historie televizní zábavy. Začíná se v padesátých létech s odkazem na "The Dick Van Dyke Show". Bez nějakého vysvětlování vidíme Wandu a Visiona v černobílém, téměř čtvercovém formátu, jak se zabydlují v novém domě na typickém americkém předměstí té doby. V následujících epizodách se po desetiletích ubíráme směrem stále víc a víc k současnosti. Mění se jak formát obrazu, tak barvy a dokonce i zvuk. Seriál WandaVision je skvělý hlavně v tom, jak každý díl dokáže doslova prošpikovat odkazy a referencemi. A to jak na původní sitcomy, tak na marvelovský vesmír.

Rodinou idylku ale čím dál tím více narušují elementy, které nám naznačují, že věci nejsou tak, jak se zdají být. Náznaky, že první díly nejsou tím, čím se zdají být, jsou čím dál tím více okatější a z malých pomrknutí se stávají výrazné facky realitě, která v seriálu funguje. Nikdo asi nebude překvapený, že celý svět, kde se Wanda nachází, je od začátku něco jako "Truman Show", jen se neví kdo, komu a proč.

V tom udělal Marvel naprosto mistrovský tah, protože po každém díle se strhávaly debaty fanoušků, kteří z náznaků odhadovali, kam to celé spěje a co se bude dít v budoucnosti. Ke každé dvacetiminutové epizodě vznikala více jak hodinová videa a sálodlouhé debaty na fórech, kde fanoušci hledali každou drobnost a zasazovali ji do kontextu. Pokud šlo o to zaktivizovat fanouškovskou základnu a nechat ji každý týden dlouze spekulovat nad tím, co například znamená červenější osvětlení té či oné postavy, tak se to podařilo.

Seriál je natolik promořen easter eggy, že by dle mého s přehledem šlo prohlásit, že v žádném jiném Marvel filmu nebo seriálu jich nikdy nebylo víc. To má samozřejmě dvě roviny. Marvel nerdi chrochtají nadšením, ale ostatní nebudou „chytat“ ani některé celkem důležité dějové linky, protože prostě nejsou vysvětleny. Očekává se znalost. Dá se říci, že čím víc znáte vesmír komiksů a vlastně i sitcomů, na které jsou ve WandaVision reference, tím více si budete každou minutu užívat. Takovým dobrým příkladem jsou třeba reklamní breaky, které sitcomy přerušují nebo „product placement“ v běžném ději seriálu. V jedné reklamě máte například něco, co se jmenuje Nexus, ale pokud nebudete vědět, jaký význam toto slovo v MCU má, tak vám vůbec nedojde pointa. To samé se dá říci například o cereáliích, které odkazují na Thanose, čísle na dětské hračce nebo kopě dalších. Pár odkazů ocení už jenom opravdu pečliví znalci starých komiksových sešitů. A už vůbec vám nedojde, co se vlastně děje v potitulkových scénách, proč kamera zabírá nějakou určitou knihu nebo se zaměří na nějaký detail, jako je třeba šperk, aby ho lehce vypíchla a fajnšmekrům dala další radost. S tím souvisí i představení hlavního padoucha, který tu samozřejmě nechybí. Pro nerdy to bude wow moment, ve kterém uvidí návaznost na další superzáporáky z vesmíru MCU, pro jiné WTF moment, kdy jim bude jeho příchod na scénu připadat dětsky banální, uspěchaný a možná i směšný.

Scénáristicky velmi odvážný koncept prvních dílů se postupně drolí a transformuje do mnohem klasičtějšího Marvel tvaru. To je trochu škoda, protože hlavně v poslední fázi WandaVision mi přijdou některé dějové zvraty nedůstojné tomu, co se dělo na počátku. Konec už sklouzává k trochu ohranému kolovrátku, který má za úkol přemostit děj k dalším projektům, hlavně pak ke dvojce Dr. Strange. Velký palec nahoru si zaslouží i ústřední dvojice herců. Elizabeth Olsen a Paul Bettany tu opravdu mají co hrát a poloh, které tu předvádějí, je hned několik. V první řadě je ale seriál velkým fanservisem. Přivádí na scénu mnoho zpola zapomenutých postav a rozšiřuje jejich příběhy. To ostatně platí i pro ústřední dvojici, která byla ve „velkých“ filmech o Avengers lehce v pozadí. Tady dostávají prostor nejen na rozšíření jejich charakterů, ale i na vysvětlení některých otazníků z minulosti. Obecně se dá velmi ocenit to, s jakou odvahou seriál začal, a trochu obrečet to, že odvaha tvůrcům nevydržela do konce.